Ztroskatané lodi plují
rozpuštěnou řekou snů
brodí se kanály tepen
neúprosnou povodní lásky
kýl tříští ledovou tříšt
nevybouřených vzpomínek jezdců
rytířů krále Artuše
hledajích svatý grál.

Rozkvétající sen
píše tu pravou poezii
tryskajíc z pramenů pokladny duše
co otvírá brány
bez pomoci klíčů
všem prvně zamilovaným
dlaním protkaných v sobě.

Těm marnivým snům
déme navždy výpověd
a volná místa v sobě
po ledových zrcadlech
nahradíme obrazy života
po mezerách vytrhlých listů
spálených ohněm minulosti
probuzející poselství citu
nového rána.